Dopisy ztraceným vs. Na co slova nestačí

Zdravím! Je tu další díl Porovnávačky, série, ve které porovnávám dvě nebo více knih od stejného autora. V tomto článku se budeme věnovat americké autorce Brigid Kemmererové a jejím dvěma romantickým knížkám. Dopisy ztraceným v českém překladu vyšly v roce 2019 a jejich volné pokračování Na co slova nestačí jsou novinkou minulého roku. Jak jsem psala v předchozí větě, knihy na sebe navazují, ale protože se v každé z nich odehrává jiný příběh, není potřeba je číst v pořadí vydání, i když já bych vám doporučila si je přečíst ve správném pořadí, takže nejprve Dopisy a až pak Slova. Ale už to nebudu dál okecávat (opisovat) a jdu vám sem napsat recenze a závěr porovnávačky :)

Dopisy ztraceným

Anotace: Maminka Juliet Youngové byla reportážní fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný způsob, jak se s tím Juliet dovede vyrovnat. Declan Murphy je ten typ kluka, na kterého nechcete narazit. Během veřejně prospěšných prací, které mu přikázal soud, se pokouší uprchnout démonům své minulosti. Když si Declan přečte dopis, který najde vedle hrobu, neodolá a odepíše. Netrvá to dlouho a už se svěřuje úplně cizímu člověku a je jasné, že mají opravdu hodně společného. Ale Declan ani Juliet netuší, s kým si ve skutečnosti píší. Když se do jejich dopisů zamotá dění ve škole a přeskočí jiskra, tak však Juliet s Declanem zjistí, že pravda by je mohla navždy rozdělit. (Zdroj: Databáze knih)

Hodnocení: Tahle knížka je v mém virtuálním okolí, ve kterém se pohybuju (bookstagram, booktube) hodně, jakože fakt chválená, takže jsem si na ni vytvořila nějaká očekávání. Ta se mi při čtení naplnila, ale přeci jen si z knížky nesedám na zadek jako všichni ostatní. Prostě jsem čekala větší pecku. Ale knížka rozhodně nebyla špatná. Nápad s psaním dopisů se mi líbil, protože mi to nepřišlo tak okoukané téma, postavy mi sedly - Declan pro mě není nejoblíbenějším hlavním hrdinou, ale byl to zkrátka fajn kluk, Juliet se někdy chovala až přehnaně k dané situaci, ale celkově mi byla celkem sympatická, a líbilo se mi i těžké téma, které se v knize objevuje. Téma smrti blízkého člověka se v young adult příbězích objevuje dost často, a proto už mi začíná celkem dost lézt na nervy, ale v téhle knize mi přišlo pěkně zvládnuté a hned jsem ke knize měla větší sympatie. Ale co se knize musí nechat je, že se opravdu skvěle čte. Styl psaní v kombinaci s dějem tvoří skvělou kombinaci, a tak máte najednou přečtených sto i více stran a vy jen koukáte, kam se ty stránky tak rychle poděly. Po těchto slovech to vypadá, že to je dokonalá knížka. A ano, je krásná, ale mně tam k dokonalosti něco chybělo. Nevím co, ale něco zabránilo, aby mezi námi přeskočila jiskra. Přesto vám knížku můžu moc doporučit, protože si myslím, že s ní nesáhnete vedle. A malinký plusový bodík dávám i za obálku, která je fakticky boží. Takže sečteno podtrženo, kniha si za mě zaslouží 8 bodů z 10.

Na co slova nestačí

Anotace: Rev Fletcher bojuje s traumaty z minulosti. S adoptivními rodiči po boku se mu to daří, ale s dopisem od jeho násilnického otce se vše vrátí. Emma Bluelová radši programuje vlastní počítačovou hru, než aby čelila rozpadajícímu se manželství svých rodičů. Jenže ji kontaktuje online troll, kterého se začne bát. Když se Rev a Emma potkají, zatouží sdílet svá tajemství. Věci však začnou být nebezpečné a jejich vzájemná důvěra projde tím největším testem. (Zdroj: Databáze knih)

Hodnocení: Můj názor na Na co slova nestačí je dost podobný tomu na Dopisy ztraceným.  Líbilo se mi to, ale čekala jsem něco víc. Něco, kde se hlavní hrdinka nebude chovat stejně pitomě a přehnaně jak v Dopisech ztraceným (Emma a Juliet by si spolu mohly podat ruce, jsou si dost podobné a myslím, že autorka jednu z nich mohla napsat trochu zajímavější, sympatičtější a míň pitomou). Něco, co mě víc chytí za srdce. Něco, co mi vyrazí dech. Ale na druhou stranu hlavní hrdina Rev byl fakt skvělej kluk (oblíbila jsem si ho i víc než Declana z Dopisů), knížka byla opět neskutečně čtivá, opět s těžkým a důležitým tématem, které ale není v knihách tak obvyklé jako smrt blízkého člověka (zde se jedná o témata domácí násilí, kyberšikana a rozvod rodičů), a proto myslím, že mnoha lidem příběh přiroste k srdci. Taky musím podotknout, že výše zmíněná vážná témata mi sedla mnohem víc než ta z Dopisů. Asi to bylo tím, že nejsou tak častá a prostě mi přišla zajímavější. V téhle knize bylo také nějaké napětí, které mi v předchozí knize docela chybělo a způsob, jakým se hlavní hrdinové setkali, mi přišel mnohem "logičtější" a pravděpodobněší ten, jakým se postavy setkaly v předchozím příběhu. Zkrátka, kniha je moc hezká a můžu vám ji doporučit, ale za mě to není na plný počet bodů, protože mi tam opět něco chybělo a čekala jsem větší pecku. Ta obálka se ale zase moc povedla! 9 bodů z 10.

Z výše napsaných řádků je asi jasné, že se mi více líbil druhý díl téhle volně na sebe navazující dvojice. Na co slova nestačí vyhrála jednak díky skvělému mužskému hrdinovi, tak díky zajímavějším tématům. Ale obě knihy stojí za přečtení, protože jsou moc hezké a možná právě vy z ní budete tak odvaření jako ostatní z mého virtuálního knižního okolí :)

Těším se na vás u dalšího článku,

Mirka